Na zamyšlení – Izolace jako způsob vnucený našemu životu

Na zamyšlení. Sluneční paprsky.
Na zamyšlení.

Na zamyšlení – Izolace jako způsob vnucený našemu životu

Napadlo někdy někoho, že pokud by společnost byla ukotvená v Bohu, nebylo by možná tak aktuální hádat se o smyslu potratů, nebo že, by třeba ani k tomu nedošlo? Možná ano.

Vím, že je to krásná představa, že rodinu tvoří vyšší společenská inteligence. Matka právnička, otec ing., nebo doktor. Samí tzv. slušní lidé. Ale, dovolím si zde odbočit. Jelikož jsem slyšel názor jedné studentky práv, že perfektní je vdát se, vystudovat práva a potom se rozvést a vše je moje. Ten druhý odejde z holou řití. Názor tzv. slušného člověka. Opravdu?

Naše civilizace prošla mnohými zřízeními. Ale bohužel žádné z nich se nedá označit za demokratické. Prvobytně pospolná společnost, feudalismus, buržoazní společnost vedoucí ke kapitalismu a po té socialismus a znovu obnovení kapitalismu. Po demokracii ani stopy. Ani jedno uspořádání není ukotveno v Bohu. Jako by Bůh a demokracie byli pro člověka tabu.

Při kritice minulosti často zapomínáme, že naše Já, nabubřelost a touha po dokonalosti otevírá cestu totalitním uspořádáním. Jde o to, že těžko najdeme společnost, která by byla zaměřena k všeobecnému dobru. Většinou byla zaměřena k dobru jednotlivců či skupin. Čímž se nám otevírá cesta k dnešnímu uspořádání a to etatismu.

Např. každé společenství preferovalo určitá zaměstnání, či posty, jejichž šťastlivci patřili mezi profesně úspěšné lidi. Na úkor jiných postů a povolání. Není divu, že potom došlo k veřejnému mínění, že tito lidé jsou povoláni Bohem, vyvolení, ba dokonce, že tito lidé jsou nadlidé.

Potom se společnost začala dělit na lidi nadřazené a lidi podřadné, nahraditelné. Tím pochopitelně se nenápadně do společnosti dostávalo zlo, které odklánělo společnost od dobra. V takové společnosti je potom opravdu možné vše kromě dobra. I spravedlnost si upraví podle svých hodnot.

Není divu, že po několika takových to uspořádání se objeví extrém v podobě socialismu. Ve skutečnosti se mělo jednat o komunismus, ovšem k němu nedošlo. Byl to pokus o vytvoření jedné celistvé společnosti, kde by každý mohl dosáhnout aspoň na trochu slušný život, především rodina a podpora mladé rodiny. Základní věci měli být dostupné zdarma. Bohužel ani toto se nepovedlo a podlehlo lidem, kteří toužili po moci a prospěchu.

Po pádu socialismu přišla rádoby demokracie a po určitých letech, tu máme ještě horší situaci, než která tu kdy byla. Feudalismus, kapitalismus, ve všech společenských vrstvách, lidé věřili, že rodina je základem života a bez ní by byl ztracen. Nikdy se stát nesnažil suplovat rodinu jako to mu je dnes.

Nezbývá než ještě vysvětlit pojem izolace. Izolace má obecně několik významů. Je to oddělení, odloučení, osamocení, zamezení pronikání, opatření proti pronikání. Dnes se k tomu pojí ještě jeden pojem singl.

Život rodiny ukotvené v Bohu je ve společnosti ateistické jakousi izolací. Nahlíží se na ni jako na přežitek minulosti. Bohužel, je překážkou velkému Já.

 

Autor: Zdeněk L.

ZANECHAT KOMENTÁŘ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno